Alma Mahlerová – Catherine Sauvatová
Není lepšího synonyma pro slavnou
vdovu než Alma Mahlerová. Rozporuplnou ženu, která si uměla vybírat slavné muže
své doby, nyní představuje v českém překladu Catherine Sauvatová. Kniha
Alma Mahlerová s podtitulem a vždycky budu muset lhát, je v pořadí druhým
- v českém překladu vydaným životopisem jedné z nejslavnějších osobností
přelomu devatenáctého a dvacátého století. Uchopit tuto femme fatale je jistě
velmi problematické, protože Alma byla bezesporu velmi panovačná, excentrická,
nevěrná, sobecká a ráda poupravovala obraz sama sebe tak, aby byl vždy lepší.
Alma během života vydala tři biografie, z nichž je patrné, že určité
pasáže upravovala, vypouštěla či zveličovala tak, aby byla viděna vždy v lepším
světle.
Na čtenáře, kteří o Almě
Mahlerové nikdy neslyšeli, bude způsob, jakým Sauvatová Almu vylíčila, působit
nejspíš poněkud zvláštně. Alma je osobnost, k níž asi jen stěží najdeme
sympatii, protože byla i přes své kladné stránky ženou spíše využívající
situace. Jinak si nejspíš nelze vysvětlit onu zvláštní kombinaci vztahů se
slavnými muži: jejím manželem byl nejprve Gustav Mahler, po němž Almě zbylo
příjmení, kterého se nikdy nechtěla vzdát, poté si vzala Waltera Gropiuse, zakladatele
Bauhausu a nakonec spisovatele Franze Werfela. Mezi její další vztahy patřil
bouřlivý románek s Oskarem Kokoschkou, vztah s Alexandrem Zemlinským
a nechybí ani první (spíše platonická) láska - Gustav Klimt.
Alma Mahlerová výběrem svých
vztahů jistě dbala na to, aby zůstala nezapomenuta, zatímco muži, s nimiž navazovala
vztahy, se o svoji slávu zasloužili sami. Alma měla velmi ráda hudbu a snažila
se komponovat, zdá se však, že vedle Mahlera byla její záliba v hudbě poněkud
upozaděna. Je jistě zajímavou otázkou, do jaké míry se mohly ženy v tomto období
realizovat, neboť jejich role odpovídala tradiční formuli kinder-kuche-kirche.
Ať byla Alma jakákoli, nelze ji upřít sebevědomí v tom, jak nahlížela na
svůj život a na svoji roli jako ženy. Kombinace jejích vlastností z ní dělá
velmi provokativní a nesnadně uchopitelnou postavu, v níž se střetávají
dějiny a jistě významným způsobem přispěla k obrazu zaniklé doby před
první světovou válkou.
Kniha Catherine Sauvatové bude
pro mnohé čtenáře překvapující v tom, že se Almu nesnaží za každou cenu líčit
i v kladném světle (jako to činila Françoise
Giroudová). Osobně si myslím, že to přispívá k obrazu Almy lépe,
neboť si tak čtenář má šanci uvědomit, jak moc rozporuplná osobnost Alma byla.
Naopak zbytečnou se mi jeví poslední kapitola, která se věnuje Almině
antisemitismu. Ne proto, že by tento rys její osobnosti měl být pominut, ale
vyčlenit jej do samostatné kapitoly a z dnešního pohledu pranýřovat
názory, které byly ve společnosti své doby poměrně rozšířené, se zdá poněkud
zavádějící a zjednodušené. Moderní životopisy historických osobností mají
určitý rys, který spatřuji ve způsobu, jakým je na objekt pohlíženo. Obecně
tyto životopisy musí přinést nový pohled, který zde dosud nebyl a dost často
tak činí na základě toho, co již bylo napsáno a v podstatě těží z již
vzniklých životopisů. Leckdy se je snaží překonávat a za každou cenu bořit
určité vžité představy, je však otázkou do jaké míry je to opodstatněno. Co se
týče životopisu od Catherine Sauvatové, musím přiznat, že jsem zřejmě očekávala
více. Ten, kdo něco o Almě Mahlerové ví, tato kniha nic nového nepřinese.
Sauvatová bohužel vůbec nepracuje se sílou doby, v nichž Alma žila, takže
kniha jen suše popisuje Alminy avantýry, aniž by se pokoušela mikrokosmos
jejích vztahů promítnout do pozoruhodného období evropských dějin. V tomto
smyslu musím srovnávat s jinými životopisy, o nichž jsem zde psala, a to s životopisem
o Sidonii Nádherné a životopisem o F. Werfelovi, které si nejvyšší hodnocení skutečně
zasloužily.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)