Češi patří k Vídni – Jiří Kamen (kniha měsíce prosince 2015)
Mám ráda Vídeň, vídeňské památky, vídeňské kavárny (zvlášť kávu u
Hawelky), vídeňská muzea, vídeňské spisovatele a osobnosti, zkrátka vídeňský
esprit… Nemohla jsem si proto nechat ujít knihu Jiřího Kamena Češi patří k Vídni aneb třicet dva
výprav do Vídně v českých stopách. Kniha je tvořena jednotlivými medailonky,
jejichž spojovacími prvky jsou Češi v dobách rakousko-uherských. Díky svému rozpětí a pestrosti námětů je kniha velmi zábavná a rozhodně není
žádnou další vážnou historickou publikací o česko-rakouských vztazích, jak by
si mohl leckterý čtenář myslet.
Kniha se věnuje slavným osobnostem, které se narodily v českých zemích
(Freud, Adolf Loos, Radecký), vypráví příběh o hanáckém obru Drásalovi, který
vystupoval v cirkusech nejen ve Vídni, a samozřejmě čerpá z velkého odkazu
Haškova Švejka. V knize se
dočteme, že jako má Praha svého Golema, má Vídeň svého Milého Augustina (dudáka,
který byl málem pohřben zaživa), jako měla Praha indiána Čerwuiše (recenze zde), tak Vídeň měla černocha Solimana,
ale i spousty jiných zajímavostí a
detailů, třeba jak probíhalo natáčení Třetího muže, filmu, po jehož stopách se
do Vídně vydávají především britští turisté. Kaleidoskop vídeňských příběhů
plní příběhy o tom, jak česká kuchyně obohatila tu rakouskou, proč bylo Čechům
přezdíváno požírači povidel, jak smutně někdy končívaly svedené süsse Mädel,
kdo si přál po smrti probodnout srdce, co si rozhodně dát u Café Hawelka, nebo
jakým originálním způsobem Alois Rašín šifroval dopisy z vídeňského vězení.
Imaginativní je kapitola o návštěvě u Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové, kteří
popisují Vídeň ze své střešní terasy, vzpomínají na velkolepý pohřeb bývalé
císařovny Zity v roce 1989, nebo na hrob vynálezce šicího stroje na
hřbitově sv. Marxe. K nejlepším kapitolám, i když trochu obskurním, patří
jistě ty o Vídni funerální a relikviální, které ocení ti, kteří chtějí poznat
Vídeň jinak.
Příběhy o Vídni, s tak trochu českými přesahy, tvoří zábavný celek,
který ale v žádném případě není bulvární a nevrší jednu zajímavost na
druhou v rozsahu odstavce v časopisu 100+1 zajímavostí. Kniha s lehkostí
doplňuje i jiná (poněkud vážnější) díla o Vídni, dnes již kultovní Habsburský mýtus (Magris), nebo
Schorskeho Vídeň na přelomu století.
Nejblíže však kniha má k románu 1913 Floriana Illiese (recenze zde). Kniha
čtenáře vezeme na netradiční procházku po rakouské metropoli ve stopách Čechů,
Židů a Němců z Čech, a to z ní dělá ideálního společníka na cesty do Vídně.
Doporučují číst nejlépe v jedné z mnoha legendárních vídeňských kaváren
a upíjet k tomu pravou vídeňskou melange…
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)