Severní vody – Ian McGuire
„Pohleďte na toho muže…“ Takto s takřka biblickým rozmachem
začíná temný příběh o velrybářské lodi směřující do arktických vod. Hned úvodní
kapitola čtenáře svojí atmosférou vtáhne do špinavého přístavního města, v němž
se potloukají různé existence, které se sejdou na palubě Dobrovolníka. Ten v roce
1859, kdy již slavná doba velrybářství upadá, směřuje do severních vod.
Jako lodní lékař se přihlásí Patrick
Sumner, jehož vojenská kariéra se ocitla v troskách. Ze svého neúspěšného
indického tažení si přiváží závislost na opiu a především touhu v arktických
vodách utopit své nešťastné vzpomínky. Motivace ostatních se řídí vidinou velkých
úlovků a příslibu zbohatnutí. Tuto motivaci mají i majitelé lodi, kteří skrývají
mrazivou pravdu, o skutečném poslání Dobrovolníka.
Patrick Sumner sice není tak drsný a obratný jako velrybáři, jako jediný však
odhalí, že pravé zlo není tam venku, ale na lodi a má lidskou podobu.
Severní vody Iana McGuirea jsou strhujícím příběhem, který v sobě
míchá klasický dobrodružný román s jeho současnou realisticky pojatou
podobou. Zároveň se v něm vine téměř detektivní linka spojená s určitou
filozofickou hloubkou. Všechny tyto linky se vzájemně prolínají a vytváří
komplexní příběh, který ve svém tempu ani na jedinou chvíli neustává. Postava
Patricka Sumnera je komplikovaná, ale ne zase tolik, aby se s ním čtenář
nemohl ztotožnit. Jeho tajemství z indického tažení motivuje jeho neoblomné
jednání na lodi. Jeho snaha vypátrat a potrestat zlo je snahou odčinit jeho
vlastní hříchy. Je postavou, na kterou by čtenář příliš nevsázel, přesto postupem
děje prodělává neočekávanou fyzickou, ale hlavně mentální změnu. Především v závěru
knihy, která je oproti předcházejícímu ději vypravěčsky lakonická, doslova
pociťujeme Sumnerovu proměnu.
Ian McGuire nezapírá, že měl k napsání
knihy několik inspiračních zdrojů (a ruku na srdce, kdo by si při čtení románu
o velrybářské lodi nevzpomněl na slavnou Bílou
velrybu), avšak příběh je vypracovaný a působí velmi sebejistě. Ocenila
jsem především autorův syrový jazyk, který popisuje drsné prostředí lovců velryb.
Popisy ledové krajiny střídají krvavé výjevy ze zabíjení tuleňů a velryb,
doslova cítíte nesnesitelnou zimu, pach krve i zatuchlou loď. McGuire nikoho
nešetří a nechce dělat ústupky, proto nečekejte žádné melodrama, ale dech
beroucí, místy brutální, příběh. Filozofickou hloubku knize dodává myšlenka
univerzálního zla, ne nepodobná pojetí Cormaca McCarthyho.
Severní vody jsou za opravdu dlouhou dobu novou knihou, která mě
strhla a přečetla jsem ji skoro na jeden zátah. Její napětí je až filmové a
místy mi atmosférou připomínala Revenanta. Je brilantně napsaná a čtenáře
strhne atmosférou i svým působivým jazykem. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších
historických románů, co jsem četla a ráda se k němu budu vracet.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)